Jak jsem dala výpověď

Zamyslete se na chvilku. Děláte to, co vás baví? Musím se přiznat, že poslední rok, možná i dýl, jsem si tuhle otázku kladla často a štvalo mě, že odpověď není kladná...

Už na konci léta jsem tu psala, že mě čeká v životě docela zásadní změna. Někomu to tak zásadní nepřijde, ale pro mě to byl docela velký krok. Možná vás čeká něco podobného, možná vás taky nebaví to, jak ztrácíte čas něčím, co vás nenaplňuje. Pak si pojďte přečíst, jak se s tím dá něco dělat. :) 

Když jsme se s přítelem v polovině srpna vraceli z naší dovolené v Bulharsku, na letišti při zpáteční cestě řekl přítel něco, co zní dost jednoduše, ale já se nad tím dost zamyslela. "Ta dovolená byla fakt skvělá, ale já už se vlastně i těším do práce." Záviděla jsem mu to, protože u mě to tak nebylo. Už několik let dělá práci, co ho baví. Chodí do práce rád, zajímá se o svůj obor i mimo pracovní dobu, těší se na kolegy. Není to super? 

U mě to bylo ale naopak. Už delší dobu jsem měla vždy před koncem dovolené a nebo v jakékoliv nedělní večery ten nepříjemný pocit, že zase zítra musím do práce. Ačkoliv jsem neměla práci nijak špatnou, netěšila jsem se tam. Důvodů bylo plno. Byly spíše drobné, ale když se to vše poskládalo dohromady, byla z toho jedna velká otrava. Rozvádět to by bylo na dlouho, ale věřte, že nebyla malichernost, když jsem uvažovala nad tím, že skončím. Týden a půl po dovolené jsem seděla po práci doma a sbírala jsem odvahu k tomu s tímhle skoncovat. Trochu jsem se v tom plácala a měla jsem strach. Pak jsem ale se obrátila na přítele, všechno mu vysypala a ten mě okamžitě podpořil, protože sám viděl, že poslední dobou z práce často chodím spíš naštvaná. A tak jsem další den, 23. srpna přišla do práce a dala výpověď.

Ono se to ale lehce řekne - "dej výpověď" - ale hůř udělá. Bojíte se, jestli za dvouměsíční výpovědní lhůtu stihnete najít novou práci. Počítáte si, jak byste na tom byli, pokud by se nedejbože nepodařilo a vy museli nějakou chvíli být na úřadě práce. Nechcete, aby vás musel živit někdo jiný, nechcete nikomu přidělávat starosti. Tak trochu prostě nevíte, co se se sebou, aby to všechno dobře dopadlo. 

Když jsem překonala tyhle první obavy a vytištěnou výpověď měla v ruce, ještě mě čekaly nervy s tím, jak to celé předám své šéfové. Ze zkušeností ostatních z práce jsem věděla, že je občas ve firmě s výpovědí problém, že výpovědní lhůta pak nemusí být vůbec přijemná co se chování vedení týče a podobně. To ráno, kdy jsem jela do práce s výpovědí v kabelce jsem byla tak rozklepaná, že jsem omylem trolejbusem zajela úplně jinam a musela si kousek pěkně zajít, abych nakonec ten zatracený papír doručila. V práci jsem pak nějakou chvíli seděla a snažila se to oddalovat. Pak jsem si ale řekla, že to bude lepší udělat na styl rychle stržené náplasti, abych to měla za sebou a najednou se to všechno stalo, že jsem ani nevěděla, jak. 

Výpovědní lhůta se mi hrozně vlekla, ale 3 týdny před mým odchodem už to bylo lepší, protože jsem zaučovala kolegyni, která si díky mě mohla povýšit a převzala mé místo. No a najednou tu byl poslední den a loučení. Proběhlo to nad má očekávání a já odcházela v dobrém a s plnými taškami dárků. Ovšem nestýská se mi. Pár lidí jsem tam měla radši a moc ráda je znovu uvidím, ale celkově mi vůbec nic z bývalé práce nechybí. Jsem tomu zaměstnání za moc vděčná, protože to byl můj první hlavní pracovní poměr a něco jsem se tam přece jen naučila, ale prostě byl čas se zase posunout dál, protože jsem tam byla rok a půl (což je vlastně polovina z celého mého působení tam) na mrtvém bodě.

Novou práci jsem začala hledat hned, ještě za běhu výpovědní lhůty. První měsíc se mi vůbec nedařilo. Absolvovala jsem jen jeden pohovor a pak jen rozesílala desítky emailů s životopisem, ale buď z toho nakonec vylezlo něco úplně jiného a nebo se taky někdo neozval vůbec, jak to tak bývá. 

Na začátku dalšího měsíce jsem byla najednou hned v jeden den pozvána na dva pohovory. Nějak podvědomě jsem cítila, že na jedno z těch dvou míst se určitě ještě vrátím a opravdu tomu tak bylo. Pohovor do práce, kterou jsem nakonec získala probíhal hrozně příjemně, spíš jako nějaký kamarádský pokec. Došlo dokonce i na povídání o mém blogu a nebo o knížkách. :)) V podobném duchu se nesla schůzka v kavárně, která proběhla den po tom, co mi oznámili, že mě berou. Žasla jsem z tohohle friendly přístupu a vlastně tak trochu žasnu doteď. :) Musela jsem si hodně zvykat na to, že to je mladý startup, který se chová úplně jinak, než 30 let zaběhnutá firma, ve které jsou všichni stará škola. Tenhle rozdíl mě ale začal velice brzy bavit. :) 

Už to za chvíli budou dva měsíce, co jsem do nové práce nastoupila. A víte co? Baví mě! Můžu upřímně říct, že se do práce těším a nemám už žádné nedělní "depky", že je zítra zase pondělí. Startup je to malý a jsem jediný zaměstnec mých dvou šéfů, za to je to ale startup úspěšný a já jsem moc ráda, že pracuju zrovna tam. 

Dělám všechno možné kolem administrativy, eshopu, komunikace se zákazníky, se sklady, s účetní, s odběrnými místy, a dalších věcí, co jsou třeba. Není to jen běžná administrativa a necítím se tak jako pouhá asistentka. Připadám si spíš jako člen týmu a snažím se dělat všechno pro chod firmy tak, jako by byla má vlastní, protože tím, že mě to celé tolik baví mi zároveň na celém fungování dost záleží. Navíc mi opravdu hodně sedí to, co je vlastně hlavním smyslem celého projektu, a to se člověku hned pracuje zas o něco líp. :)

Navíc je super, když vás v práci někdo ocení a dá vám najevo, že jste tam důležití, a že tu práci neděláte tak úplně blbě. Momentálně se občas v práci cítím chvílema až přechválená, ale vůbec neprotestuju, když ke mě přistane poznámka jako "jsme moc rádi, že tě máme". DĚKUJU! :) Mnozí zaměstnavatelé v dnešní době neumí své zaměstnance povzbudit nebo pochválit. Když udělají něco špatně, je oheň na střeše, ale když dělají práci svědomitě a dobře, bere se to od nich jako samozřejmost. A to je škoda, protože každého občas pochvala potěší a dá mu větší chuť do práce. 

To k mé zásadní životní změně všechno. :) Mějte se krásně, dělejte prosím to, co vás baví, a když tomu tak není, zkuste překonat strach, třeba i něco risknout a změnit to. Ono to určitě vyjde. ;) A pokud si někdy budete pořizovat DOLLER, tak se se mnou třeba setkáte ve zprávách nebo na telefonu, budu se těšit. ;)

#zijsvesny

25 komentářů:

  1. Doller jsem letos koupila jako darek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad udělá pod stromečkem radost. :)

      Vymazat
  2. Gratuluju k nové práci!:)
    Ani nevíš, jak moc dobře ti rozumím... :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem dala výpověď ve středu, protože nejen, že jsem se do té práce netěšila, ale byla jsem z ní ve stresu, a to 24/7. Šéf byl despota. Od ledna ale nastupuju do nové práce, do které se strašně MOC těším, protože stejně jako u tebe. Pohovor byl strašně moc přátelský, pozitivní a v takovém zvláštním klidném duchu. A jak jsem z toho pohovoru odcházela, tak jsem věděla, že se tam musím dostat. Voalaa, 2. 1. náástup! :) K nové práci ti moc gratuluju, snad budu spokojená stejně jako ty:ú

    PS: Na Doller si brousím zuby už dlouho! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuju a přeju ti, ať jsi také spokojená a všechno jde hladce. :)

      Vymazat
  4. Tak to ti moc závidím. Já takhle trpím už skoro deset let. A jít jinam by bylo super, ale není to tak jednoduché... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak držím palce, ať se třeba taky brzo odhodláš ke změně. :) Naprosto ti rozumím, že to není jednoduché. :)

      Vymazat
  5. Přeji ti mnoho úspěchů v novém startu. Je super, že tě teď práce baví. Nám teď odcházela kolegyně taky, že ji práce už nebavila a potřebuje změnu. Nastupuje do nové práce v lednu. Bylo to těžké loučení, protože jsme v práci super kolektiv, tak ukáplo i několik slz. Naše šéfová, taky měla na krajíčku :)
    Do budoucna se také chytám změnit práci a dělám kvůli tomu i školu. Už teď vím, že se mi bude od těch lidí odcházet hrozně těžko, ale chci jít za svým snem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. :) Ať se ti ten tvůj sen splní! :)

      Vymazat
  6. to zni suprove :) ne kazdy ma tu odvahu ve svem zivote neco zmenit, udelat krok jinym smerem, ze sve komfortni zony a jit dal, ale ty jsi to udelala. a vyhrala jsi, zvladla jsi to a zmenila jsi to, a k lepsimu a tak to ma byt.
    ja tohle take resila a resim, a myslim si ze je to kus odvahy tohle zmenit, nekteri lidi si mohou tukat na celo, prostestovat, a kritizovat, ale to jen proto ze by treba sami tu odvahu nikdy nenasli.
    ja za letosek menim uz podruhe, a vubec nelituju, naopak. porad se tak nejak hledam, a hledam to svoje prave misto, jak rikam, kam se budu tesit, nebudu cely vikend otravena jak se bude blizit pondeli, ale naopak me to bude bavit. :) snad to uz tentokrat vyjde, a konecne to bude super prace. kam me bude bavit vstavat. tak uvidime :)
    ja si jednoduse myslim ze clovek by se mel citit svobodne, a udelat pro to vse, a prace by mela byt taky svym zpusobem svobodna vec, a nemeli bychom si tam pripadat jak otroci nebo vezni, a jak rikas, nejaky oceneni a pochvala dost nakopne :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně jak říkáš, člověk se má cítit i v práci svobodně. :) Přeju ti, ať brzo najdeš. :)

      Vymazat
  7. našla som sa v tomto tvojom príbehu, pretože v pôvodnej práci som bola 7 rokov, a posledné z nich som mala rovnaké pocity ako ty. potom som spravila ten krok do neznáma, a teraz mám prácu, ktorá ma baví a nespôsobuje mi žiadne negatívne pocity :) držím ti palce ;)
    MakeupbyVeo

    OdpovědětVymazat
  8. Přeji mnoho úspěchů v novém zaměstnání :).
    Krásně jsi to napsala (jako vždy). Výpovědní peklo jsem zažila nedávno neboť jsem poslední výpověď podávala ve stejný měsíc jako ty. Bohužel jsem v nové práci začala trpět zdravotními problémy, souvisejícími s pracovními podmínkami, tak mně čeká ještě jedno kolo! Doufám, že se konečně trefím a budu mít stejné štěstí na práci jako máš ty :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuju. :) Držím palce, ať to i u tebe brzy vyjde. :)

      Vymazat
  9. Měla jsem to dost podobně, neměla jsem zatím ani jednu práci, která by mě bavila a chodila bych tam ráda. Takže doufám, že až začneme za pár týdnů hledat práci, že se mi poštěstí, budu dělat co mě to baví a ještě kolem sebe budu mít fajn kolektiv:)

    A přidávám se k ostatním, přeju ti aby se ti v práci pořád líbila jako teď a byla jsi spokojená:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti moc a přeju hodně štěstí při hledání nové práce. :)

      Vymazat
  10. Gratulujem k novej práci. Mať prácu, ktorá človeka baví je výhra :)

    www.simonazacko.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  11. 1. Máš úžasný design!
    2. Je potřeba dělat něco, co tě aspoň trochu baví, protože chtě nechtě je práce jedna z hlavních věcí, co v životě děláš. Moje máma už od osmnácti prodává. A i když si stěžuje, jak je unavená, tak když se jí zeptáš, jestli ji práce baví, odpoví, že jo. A nejraději vybaluje zboží.A tak jsem ráda, že ses odhodlala a zkusila to. Jsi mladá a tak máš pro firmy pořád cenu. Je to hnusné, ale je to tak. Pokud by výpověď dala šedesátiletá paní (a to jsme zažili dva roky zpátky, že mámu vyhodili...), tak se práce hledá hrozně těžko. A proto jako mladá ještě můžeš sbírat zkušenosti. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Já dala výpověď před Vánoci, v podstatě ze stejných důvodů. Teď stříhám metr, končím už v lednu :) Jen pořád nevím, kam přesně se chci vrtnout, ale taky bych se ráda dostala někam, kam se budu v neděli těšit.
    Tvůj článek mi ale dodal naději, že to jde a že se taková práce sehnat dá. Díky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, tak přeju, ať se podaří. :)

      Vymazat
  13. Gratuluji k nové práci. A ať se daří.
    Jinak já jsem na Úp a není to žádný med.
    Měj se hezky a děkuji, za dodání motivace pa

    OdpovědětVymazat