Foto random: duben-květen

Krásný pátek. :) 
Nějakou chvilku jsem neblogovala, protože jsem si myslela, že se nic neděje a není o čem a teď, když se najednou dívám na svůj instagram, koukám, že se vlastně něco děje pořád. :D Proto se jdu podělit o pár zážitků a zároveň si tu vytvořit trochu nový koncept článků. Většinou dělám články s fotkama a zážitkama na jedno-dvě témata, ale někdy se to tak sejde, že o něčem nejde napsat pořádně, ale jde o tom napsat ve spojení s ostatními věci. Proto tu mám takový random fotek a od každého zážitku trochu a zároveň doufám, že mi i vy do komentářů napíšete nějaké svvé zážitky za poslední dobu, ať to není jen jednostranné. :)
_______________________________________________________________________
Před měsícem jsem zažila zatím můj nejlšílenější hudební festival, a to BUSFEST. :D Už jsem o něm párkrát slyšela, ale nikdy mě nenapadlo na něj jít, protože mi jednoduše přišlo šílené, že se do trolejbusu nacpe kapela plus tuna lidí, kteří se na sebe mačkají a snaží se užívat si koncert. Nesnáším stísněné prostory a už vůbec nemám ráda davy lidí. Pak ale DOLLER dostal dva lístky, protože byl parnerem akce a jelikož oba kluci byli v Praze, zbyly lístky na mě. No a řekla jsem si, že když už to takhle dopadlo, vezmu přítele a přece jen to zkusíme, protože nakonec když něco zní šíleně, dopadá to většinou úžasně. A taky že jo! Jsem moc ráda, že jsme šli, protože jsme si to hrozně užili a najednou mi vůbec nevadilo, že se na mě mačká několik lidí, protože všichni byli hrozně friendly a všichni si to hrozně užívali. Nedá se to moc popsat, ale byla jsem fakt nadšená. To prostě musíte zažít, já jdu příští rok rozhodně znovu. :D


Hrad Bouzov

Zdravím vás s pokračováním článku z víkendu, kdy jsme si s přítelem naplánovali Kersko, Kutnou Horu a hrad Bouzov. O prvních dvou zmíněných jste si mohli přečíst minule. A teď vám ukážu ten nejpohádkovější hrad, jaký jsem v Česku zatím kdy viděla. :) A že se tam opravdu mnoho pohádek točilo!

Kersko a Kutná Hora

Konečně přišlo pořádné jaro, krásné počasí, teplo a sluníčko. A proto je zase čas na nějaké toulky po republice. :) S přítelem se snažíme na výlety vyrážet i v zimě, ale co si budem povídat, jaro a léto přece jen přeje výletům víc. :) A tak jsme si hned na začátek dubna naplánovali Kutnou Horu a Kersko. Když už jsme tam byli, připlánovali jsme k tomu ještě hrad Bouzov. Ale aby článek nebyl tak dlouhý, na Bouzov se můžete těšit až příště. ;)

Kersko byl přítelův sen. Mě by asi samotnou nenapadlo se tam jet podívat, ale protože jsme měli 6 let výročí, chtěla jsem mu udělat radost a naplánovala tedy výlet tam. A vůbec nelituju, protože je to nádherná oblast! :)


Bydlíme!

Asi jste si všimli, že tu delší dobu nebyl žádný osobnější článek. Jak jsem psala uprostředu února, čekalo mě dvojí stěhování, takže jsem všeho měla až nad hlavu. Teď už je ale všechno hotové a já vám o tom konečně můžu napsat. :) A že si to psaní teda pořádně vynahradím!!

To první stěhování, pracovní, proběhlo docela v rychle. :) V nové kanceláři v centru už jsem poměrně zabydlená a pracuje se mi tam skvěle. Hlavně je opravdu všechno poměrně blízko, takže si klidně můžu cestou do práce dole v květinářství koupit tulipány a zrovna je mít během dalších 5 minut ve váze na pracovním stole, což je super, protože tyhle maličkosti mi hned prostředí pro práci vylepší o dalších tisíc procent! (I když dneska se mi sem nastěhovalo plno dalšího nepořádku, ale i to se nějak srovná. :D)

Před Velikonoci jsem dokonce od DOLLERáků dostala zajíce s živou květinou v květináči na zádech, což mě hrozně pobavilo, udělalo radost a vylepšilo den. Má někdo lepší šéfy, než já? :D

Taky mám kousek od kanclu knihobudku, což je malinko nebezpečné pro takového knihomola, kterým jsem, ale na druhou stranu dost příjemné. :)) Z knihobudky si můžete knihu buď půjčit, vzít a nebo vyměnit za jinou (případně pouze knihu donést a nechat ji tam ostatním) a přijde mi to jako skvělý způsob sdílení knih. Není to žádná novinka a už jsem na pár knihobudek narazila, ale konečně znám taky jednu, kterou mám při ruce. 


Stěhování do nového bytu už bylo složitější, ale nakonec si myslím, že jsme to taky zvládli docela dobře. Postupně jsme balili nějakou dobu dopředu a díky tomu jsme pak během dvou dnů v předminulém víkendu všechno jen nanosili a vybalili. Taky ale díky tomu, že nám pomohli naši s bráchou. Během stěhování mi mamka vzala všechno dobré ze staré zahrádky a přesadila do nové, což bych jinak vůbec nezvládla a neměla na to čas. Taťka s bráchou zas pomohli s nábytkem a tak jsme měli brzo hotovo a už nás čekalo jen zabydlování. :)

Zabydlujeme se už přes týden a myslím, že už jsem už docela rychle zvykla. :) Jsem člověk, kterému změny nedělají absolutně žádný problém. A navíc ono na větší a hezčí se v bydlení rozhodně vždycky zvyká líp. :) Místo 2+1 se starými okny v rodinném domku se třemi byty máme teď jen a jen pro sebe zrekonstruovaný dvoupatrový 3+1 Baťův půldomek s velkým sklepem, parkovacím místem a menší, ale prostornou zahradou.

"Pro své zaměstnance budoval Baťa tzv. Baťovy domky. Šlo na tu dobu o luxusní bydlení. Spolu s vysokými platy v továrně byly právě domky hlavní příčinou přílivu pracovních sil a expanze Zlína. V moderní zástavbě nechyběly ani školy pro budoucí zaměstnance, školky, a další služby. První domky byly postaveny již v roce 1912. Celkem jich bylo postaveno na 2 000." -zdroj

Oba s přítelem pocházíme z rodinných domů, a i když bychom určitě zvládli bydlet i v klasickém bytě, stejně jsme přednostně opět hledali cokoliv se zahradou a zaměřovali se na byty v rodinných domcích. Najednou ale jakoby se po nich slehla zem a nic takového se neobjevovalo. Ale tenhle, na nás snad čekal. Našla jsem ho úplně náhodou na webu, který nevyjížděl ve vyhledávačích a byl skoro neviditelný.

Přednostně jsme hledali spíš 2+1, který by byl rozlohou trochu větší, než bývalý byt, ale jakmile jsme narazili na tohle, viděli cenu (která mimochodem je skoro stejná, jak za rozlohou menší bytovku ve stejné lokalitě) a prošli si dům na prohlídce, bylo jasno. Vůbec se tím nechci chlubit, ale máme z toho prostě obrovskou radost. :)

Poslední měsíce ve starém bytě byly trochu o nervy, protože dům koupil před Vánoci nový majitel, kterého jsme viděli jednou a pak byl problém se mu vůbec kdy dovolat a dostat z něj podpis nové nájemní smlouvy (který jsem nakonec stejně nezískali a pana majitele jsme doposud neviděli, i když se nám během skoro 4 měsíců ozval pár maily nebo smskami, které ničemu nepomáhaly).

Ulička mezi baťovými domky, stěhování rostlinek, starý vyklizený byt a pohled z nového. :) 

Abychom tomu stěhování dodali třešničku, pořídili jsme si po nastěhování i pár nových věcí. Díky domu, že máme z třetího pokoje pracovnu (která je skvělá pro můj občasný home office nebo pro přítelovy seance s vysílačkou) se uvolnilo místo pro nový jídelní stůl a nebo třeba moji vysněnou knihovnu. Je sice malá, ale stejně ji miluju. :))

Taky jsme pořídili nový fíkus a všem ostatním rostlinkám nové květináče, protože už potřebovaly přesadit. (Ano prosím, já, které umřel kdysi i kaktus, najednou získávám oblibu v pokojovkách . :D)


A tak se zabydlujeme. :) Už jsem se stihla jednou i ztratit, protože mezi Baťovými domky jsou malé průchozí uličky a tím, jak vypadaj všechny tyhle domy dooost podobně si skoro nevšimnete, že jste o uličku níž, než máte být. :D Po týdnu bydlení už ale domů trefím, takže je všechno v rovnováze. :D

Pokud vás v blízké době čeká stěhování, vůbec se ho nebojte. Ono je to nakonec šílené jen v našich představách. Já se stěhovala akorát jako dítě, kdy mi to bylo jedno, pak od našich do Zlína, kdy jsem měla jeden kufr, polštář a peřinu a šla do sdíleného bytu a nakonec s dvěmi krabicemi navíc do bytu s přítelem. Proto pro mě tohle bylo první velké stěhování včetně všeho a děsilo mě to, protože mi najednou přišlo, že máme věcí snad pro 10 lidí. :D Nakonec nás ale oba s přítelem překvapilo, kolik se toho dá v poměrně krátkém čase zvládnout, a že to nakonec vlastně ani nebolelo (až na moje záda, kterými jsem si hnula hned první ráno stěhování, které se ale daly během týdne pak dohromady samy, takže v pohodě. :D)



Teď nás po tom všem s přítelem čeká víkendový výlet do Kerska a Kutné Hory, který jsem nám zařídila jako takovou malou oslavu našeho 6. výročí, takže kromě knižních článků v brzké době čekejte taky nějaké tipy na cestování. ;)

Zatím se mějte krásně! :) 

Liz Nugent, V úkrytu


Lydia Fitzsimonsová má dokonalý život v krásném velkém domě se svým manželem Andrewem a synem Laurencem. A ani vražda Annie Doylové jí tento její svět nesmí narušit, i když je třeba zajít do extrémů.

„Můj manžel Annie Doylovou zabít nechtěl, ale ta prolhaná tulačka si to zasloužila....” 

Výborný psychologický thriller. Jedině tak se V úkrytu dá specifikovat. Pro milovníky všelijakých thrillerů a psychologicky zaměřených příběhů, jako jsem já, je tahle kniha vážně lahůdka. Moc jsem se na ni těšila už po přečtení anotace. Hned vám sice prozradí svým způsobem oběť i vraha, ale věřte, že to není zdaleka všechno a pořád se máte na co těšit. Ani v nejmenším bych od knihy nečekala to, co z toho nakonec vylezlo. 

Je to mrazivý příběh o neskutečné síle mateřské lásky, která nezná hranic a je schopna udělat cokoliv. A když říkám cokoliv, tak myslím úplně cokoliv. Ať je to vyšinuté jak chce.

Anotace: Lydia Fitzsimonsová žije v dokonalém domě se svým milujícím manželem a synem. K úplnému životu touží po jediné věci. A je přesvědčená, že jí to manžel sežene. To poslední, co čeká, je smrt zaviněná její chorobnou touhou. Nicméně ani mrtvé tělo Lydii nezastaví. Akorát ji to ještě více popožene – ať to stojí cokoliv.

Roku 1980 Lydia se svým manželem v afektu zabijí mladou narkomanku, kterou následně pohřbí na své zahradě a snaží se na vše zapomenout. Pro Lydii je to hračka, zatímco její manžel celou situaci neunese. Laurence není hloupý a poměrně brzy si dá vše dohromady. Od té doby sledujeme příběh z pohledů tří různých postav a různých úhlů. Lydie, Laurence a Karen, která je sestrou zavražděné. A to stojí za to!

Kniha je rozdělená na tři části - jedna právě z roku 1980, další z roku 1985 a poslední z roku 2016. To se mi moc líbilo, protože to celkový příběh ukazuje také z dlouhodobého hlediska. Koho by nezajímalo, jak postavy, které se motaly kolem vraždy, žijí i několik let poté? 

Autorka má velice uvolněný styl vyprávění, který hezky plyne. Přečtete třeba 50 stránek jedním dechem a ani nevíte jak, prostě se nemůžete odtrhnout. Příběh je psán nenásilným způsobem, ale stejně nemáte šanci se nudit u nějakých hluchých míst.  

Poslední dobou se knihy tohoto žánru rodí jak houby po dešti, ale Liz Nugent tady nastavila knihou V úkrytu laťku opravdu vysoko. Naposledy mě takto šokovala výborná Zmizelá od autorky Gyllian Flynn a jsem si jistá, že V úkrytu je zase na dlouhou dobu poslední.




Autor: Liz Nugent
Název: V úkrytu
Originální název: Lying in Wait
Žánr: thriller
Nakladatelství: Omega
Překlad: Michaela Dvořáková
Rok vydání: 2018 (1. vydání)
Počet stran: 384
Mé hodnocení: 4/5


Kniha mi byla k recenzi zaslána nakladatelstvím Omega, děkuji.

Anne Frank, Deník Anny Frankové - audioverze



Kdo nečetl tuto knihu, přesto určitě alespoň trochu příběh Anny zná. Anna Marie Franková, dívka židovského původu, ale hlavně autorka slavného deníku. V roce 1933 se kvůli nástupu Hiltera se svojí rodinou přestěhovala z Německa do Amsterdamu. Od 12. 6. 1942 do 1. 8. 1944 byli nuceni se ukrývat v zadním traktu domu, ve kterém sídlila firma jejího otce, Otty Franka.

Anně v této době bylo 13-15 let, což je pro dívky i tak náročné období. Hledání sama sebe, napjaté vztahy s rodiči, první lásky. Když se ale k tomu přidá válečné období, v té době nechtěný židovský původ a ukrývání se v několika malých prostorech společně s dalšími lidmi (takže ponorka, jako malovaná), všechno se stáva ještě nesnesitelnějším.

Anna byla však podle jejího psaní zřejmě neskutečně vyspělá a chytrá mladá slečna, která věděla, co od života chce a měla spoustu svých přání a tužeb. O to víc vás příběh zasáhne.

Zápisky jsou psány jako dopisy imaginární kamarádce Kitty. Přečtete si o rodině Anny, o dalších skrývaných osobách a hlavně o samotné pisatelce deníku a jejich myšlenkách, náladách, zamilovanosti, plánech do budoucna, o každodenních příhodách, sporech, hádkách, usmiřování i vtipech.

Věra Slunéčková je v audioverzi knihy jako Anna výborná! Čte knihu opravdu skvěle a umí se do role Anny dokonale vžít. Mnohem víc jsem tak celý příběh prožívala a určitě jsem si z něj vzala ještě víc, než kdybych ho jen četla sama z klasické knihy.

Malinko mi vadily různé zvukové efekty a hudba, ale to už jsem prostě já. V audioknížkách bych se bez hudby nejraději úplně obešla a spíš mě to ruší, ale u Deníku Anny Frankové to nebylo až tak špatné. :)

Do knihy určitě jděte! A jestli se vám nechce a nebo jstej i už četli, jdetě do audioverze, která se opravdu moc povedla a jak už jsem psala, dá zase tomuto příběhu ještě něco víc. 


Autor: Anne Frank
Název: Deník Anne Frnakové
Originální název: Adolfo Kaminsky, une vie de faussaire
Žánr: biografie
Nakladatelství: Alpress
Vydavatel audioverze: Radioservic
Překlad: Gustav Janouch
Rok vydání: 1956
Počet stran: 288
Délka audioknihy: 2 hodin 23 minut
Interpret audioknihy: Věra Slunéčková
Mé hodnocení: 4/5

- Otec Anny se několikrát soudil, když byla kniha nařčena za padělek, resp. literární stylizaci - všechny soudy vždy vyhrál a prokázal, že jde skutečně o dílo jeho dcery.

Poslechněte si ukázku. :)




Kniha mi byla k recenzi zaslána v audio verzi e-shopem Audiolibrix, děkuji.

Můj profil na Databazeknih.cz

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
POKUD SI AUDIOKNIHU CHCETE KOUPIT NEBO SI K NÍ ZJISTIT
JINÉ INFORMACE, STAČÍ KLIKNOUT NA BANER. ;)

Deník Anne Frankové